Proč školství a jeho aktéři selhávají

Abstract

Proč reformy školství jsou často neúspěšné? Proč je prostředí škol v podstatě toxické a systémově brání procesu vzdělávání? Proč přes upřímnou snahu osvícených ředitelů a učitelů změnit tvář školy nedochází k její faktické transformaci? Kniha dokládá, že reformy zasahují pouze povrch škol. Jádro instituce školy řídí racionalita, která je spojená s industriální nacionalistickou érou. Tato racionalita je na mnoha úrovních – od státní, přes regionální až po úroveň každodenního jednání všech aktérů – v rozporu se strukturou globalizujícího se světa, s jeho síťovou a nehierarchickou povahou. V tomto novém světě je instituce školy stále institucí, která systémově normuje a homogenizuje obyvatelstvo a vylučuje všechny nepřizpůsobivé. Stojíme na prahu zcela nové éry, ale školy duní rytmem 19. století. Why education reforms are often unsuccessful? Why is the school environment essentially toxic and systemically hindering the education process? Why, despite the sincere efforts of enlightened headmasters and teachers to change the face of the school, is it not actually transforming it? The book shows that reforms only affect the surface of schools. The core of the school institution is governed by rationality, which is associated with the industrial nationalist era. This rationality, at many levels – from state, to regional, to the level of everyday action of all actors – contradicts the structure of the globalizing world, its networking and non-hierarchical nature. In this new world, the institution of the school is still an institution that systematically norms and homogenizes the population and excludes all “inadaptable”. We are on the threshold of a whole new era, but schools sound with the rhythm of the 19th century.