Článek přináší analýzu problematiky náhrady majetkové a nemajetkové újmy v agenturním zaměstnávání. Rozebrány jsou jednak jednotlivé občanskoprávní a pracovněprávní principy a zásady, jednak jednotlivé vztahy v rámci agenturního zaměstnávání. Zvláštní pozornost je věnována nárokům jednotlivých subjektů a jejich provázanosti. Zkoumány jsou vztahy mezi agenturou práce a zaměstnancem agentury práce, mezi agenturou práce a uživatelem a posledně též vztahy mezi zaměstnancem agentury práce a uživatelem. Důraz je kladen na zevrubný rozbor posledně uvedeného faktického vztahu mezi agenturním zaměstnancem a uživatelem. V této oblasti byl navržen koncept de lege ferenda, dle kterého by bylo možné uvažovat, že se nad rámec odpovědnostního vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem (tj. zaměstnancem agentury práce a agenturou práce) sjedná zvláštní, smlouvou založená, odpovědnost uživatele. Komplexně je následně přistoupeno k ustanovení § 309 odst. 7 zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ze kterého vyplývá možnost sjednat mezi agenturním zaměstnancem a uživatelem opatření k vyšší ochraně majetku uživatele. Dané ustanovení již po určitý čas vzbuzuje diskusi mezi odbornou veřejností, a proto je nezbytné odpovědět na otázky, na které prozatím nebylo dostatečně reagováno. Zásadní je v rovině jednotlivých opatření primárně jejich výhodnost, která nesmí být nižší u dočasně přidělených zaměstnanců agentury práce, než jak je tomu u kmenových zaměstnanců. Článek směřuje k poskytnutí uceleného náhledu na odpovědnostní vztahy v agenturním zaměstnávání s přihlédnutím k určitým specifikům, která z této koncepce (agenturního zaměstnávání) vyplývají.