Anthropologia integra

Journal Information
ISSN / EISSN : 1804-6657 / 1804-6665
Published by: Masaryk University Press (10.5817)
Total articles ≅ 148
Filter:

Latest articles in this journal

Ivo Budil
Anthropologia integra, Volume 12, pp 7-19; https://doi.org/10.5817/ai2021-1-7

Abstract:
Kategorie kultury se prosadila v anglosaském světě v dílech představitelů klasického evolucionismu v antropologii Edwarda Burnetta Tylora, Johna Lubbocka nebo Lewise Henryho Morgana jako klíčový nástroj studia a porozumění lidské odlišnosti a rozmanitosti, který umožňoval emancipovat západní antropologického a historického myšlení od rasového konceptu. Zmínění autoři intelektuálně navazovali na odkaz představitelů skotského osvícenství, Adama Fergusona, Johna Millara nebo Williama Robertsona, kteří chápali dějiny lidstva jako progresivní sled univerzálních fází směřujících k dosažení nejvyššího morálního a materiálního stádia v podobě civilizace (Budil 2003, 85–89). Vůči této kombinaci skotského osvícenského progresivismu a antropologické instrumentalizace kultury lze nicméně postavit původní německé vymezení pojmu kultury, které je spjato s konzervativní reakcí na osvícenství a jež je bližší současným antropologickým a historickým vědám, které se oprostily od etnocentrického a ideologicky zatíženého pojetí univerzálního pokroku zosobněného západní civilizací. Tuto interpretaci kultury odrážející konzervativní historický pesimismus a obavy z dalšího vývoje západní společnosti lze ukázat na osobě a díle velkého švýcarského historika Jacoba Burckhardta, jehož Kultura renesance v Itálii, znamenala nejenom průlom ve studiu renesance, ale také důležitou inspiraci při zrodu moderního studia kulturních dějin a historické antropologie.
Peter Ondreička
Anthropologia integra, Volume 12, pp 45-50; https://doi.org/10.5817/ai2021-1-45

Abstract:
Cieľom tohto príspevku štúdie je ukázať, akú úlohu zohral námeľ ako pôvodca ergotizmu v minulosti. Štúdia prináša charakteristiku ergotizmu a dáva ergotizmus do historických súvislostí. V prvej časti sa zameriava na všeobecnú charakteristiku otravy námeľom u človeka. Opisuje dve formy ergotizmu (konvulzívnu a gangrenóznu). Na základe doterajších výskumov zhodnotí rolu ergotizmu počas honov na čarodejnice v období ranného novoveku. Druhá časť práce prináša pohľad na využitie námeľu v lekárstve a lekárenstve v 19. storočí. Text vychádza z dobových článkov vydávaných v odborných periodikách na českom území, konkrétne v Časopise lékařů českých, Zdravotnickém věstníku a Časopise českého lékarnictva. Prezentované je najmä, aké účinky lekári v 19. storočí námeľu, ako pôvodcovi ergotizmu, pripisovali, či bol považovaný za liek a aké mal prípadné využitie.
Robin Pěnička
Anthropologia integra, Volume 12, pp 21-29; https://doi.org/10.5817/ai2021-1-21

Abstract:
Městské popraviště v Bystřici nad Pernštejnem se nacházelo na dobře viditelném kopci jižně od městské zástavby. Z původní šibenice čtvercového až mírně lichoběžníkovitého tvaru o vnější délce 4 až 4,5 m se dochovalo do výšky 65 cm kamenné ohrazení. Zkoumaná byla vnitřní část šibenice, kde se nacházely vrstvy kamenů, perleťářského odpadu a suti proložené humusovitou mezivrstvou s četnými rozptýlenými i anatomický uspořádanými lidskými kostmi. Na dně šibenice byl odkryt neporušený hrob chlapce ve věku kolem 13 let. Při odkryvu vnitřní výplně šibenice se našly zlomky keramiky datovatelné od přelomu 15. a 16. století do 18. století; nalezené záponky typu háček a očko a knoflíky byly běžnou součástí oděvu; hřebíky, železný nůž a srp pravděpodobně souvisely s provozem na místě. Nalezené stříbrné mince české, polské a korutanské ražby jsou datovatelné do 15. až 17. století. Sondáží byla zkoumaná terénní hrana, která vymezovala areál popraviště. Po ukončení výzkumu byl vnitřní prostor šibenice a její okolí upraveno v souvislosti s budováním lesní stezky.
, , Tomáš Mrhálek
Anthropologia integra, Volume 12, pp 31-35; https://doi.org/10.5817/ai2021-1-31

Abstract:
Cílem tohoto článku je představit čtenáři problematiku romské identity a sebeidentifikace v romské etnické komunitě, a dále představit nesoulad mezi sebeidentifikací (romské pojetí “já”, také nazývané jako “romipen”) a zřejmou obecně předpokládanou identitou romských osob. Mnoho výzkumníků je toho názoru a statistiky dokládají, že dochází k pomalému vytrácení sebeidentifikace s romskou etnickou komunitou. Dále bude stručně představena důležitost jazyka jako jednoho z hlavních faktorů přispívajících k utváření identity společně se sníženou ochotou romských rodičů učit své děti romský jazyk. Tato skutečnost je dokládána výroky romských rodičů a pracovníků, kteří pracují s Romy. Nakonec budou vzneseny pro metodologii plynoucí důsledky nesouladu mezi sebeidentifikací a zjevně předpokládanou identitou.
Lukáš Šutor
Anthropologia integra, Volume 12, pp 37-43; https://doi.org/10.5817/ai2021-1-37

Abstract:
Štúdia obsahuje analýzu a interpretáciu slovenského rozprávkového materiálu v kultúrno-antropologickom kontexte (s dôrazom na antropológiu umenia, antropológiu náboženstva a symbolickú antropológiu). Materiál zahŕňa najdôležitejšie zbierky s prevahou čarodejných rozprávok z reprezentatívnych zberov 19. storočia na Slovensku (preromantická, romantická a postromantická škola). Upozorňujeme na svetonázorový a hodnotový antagonizmus dvoch kultúrnych komplexov (agrárneho a nomádskeho) v eurázijskom regióne a ich pretavenia do príbehového konfliktu prislúchajúcich symbolických foriem v sledovaných rozprávkach a ich typových variantoch. Jadrom príbehovej aktivity je iniciácia čarodejníka/šamana, ktorá je v opisovanej podobe odvoditeľná z prevalencie duchovných predstáv nomádskeho kultúrneho komplexu s afinitou na symboly uranovského okruhu. Za najpravdepodobnejšie centrum dominantných ideových foriem sledovaných rozprávkových príbehov považujeme Strednú Áziu.
Barbora Půtová
Published: 16 December 2020
Anthropologia integra, Volume 11, pp 35-41; https://doi.org/10.5817/ai2020-2-35

Abstract:
Předmětem studie je uměnovědná deskripce, analýza a interpretace Tizianova plátna Toaleta mladé ženy (1512−1515) z Obrazárny Pražského hradu. Ve studii je uplatněn ikonografický přístup k výkladu konkrétních motivů, včetně postižení historických, výtvarných i literárních předloh a vlivů. Pozornost je kladena zejména na motiv zrcadla, zrcadlení a renesanční ideál ženy v kontextu dobové módy, péče o tělo a tělesný půvab. V této souvislosti je popsán a analyzován také vznik ženského polovičního portrétu jako výtvarné inovace v dílech benátských mistrů první třetiny 16. století. Studie neopomíjí ani další verze a variace tohoto plátna z okruhu dílny Tiziana nebo malíře, kteří ve své umělecké tvorbě navázali na obraz Toaleta mladé ženy. V závěru studie je prezentován akviziční osud plátna a jeho výskyt ve sbírce Rudolfa II. na Pražském hradě.
Milan Hrabovský
Published: 8 December 2020
Anthropologia integra, Volume 11, pp 27-34; https://doi.org/10.5817/ai2020-2-27

Abstract:
Štúdia argumentuje proti zavádzajúcemu radeniu Vachera de Lapouge medzi „predchodcov“ nacistického rasizmu. Vacher de Lapouge nebol „predchodca“ nacistického rasizmu, ale patril medzi kľúčových predstaviteľov francúzskeho sociálneho darvinizmu. V rámci svojho „sociálneho selekcionizmu“ zameraného na „praktickú selekciu“ (sterilizáciu a eugeniku) slabších a chudobnejších, z jeho pohľadu, „menejcenných“, „parazitujúcich“ členov spoločnosti, ponúkol svoju víziu „novej spoločnosti“, ktorá má podporovať reprodukciu „nadradenej rasy“ v spoločnosti. To je aj dôvod, prečo by nás malo zaujímať myslenie tohto „najdôležitejšieho francúzskeho sociálneho darvinistu“: v 21. storočí existujú „rasové teórie, ktoré sa nemusia odvolávať alebo vychádzať priamo z nacistického rasizmu, to ale neznamená, že tu neexistujú iné formy rasizmu.
Kateřina Hojgrová
Published: 8 December 2020
Anthropologia integra, Volume 11, pp 17-26; https://doi.org/10.5817/ai2020-2-17

Abstract:
Případová studie se zaměřuje na téma iregulérních imigrantů z Afriky (immigrante clandestini) žijících v Neapoli, v tendencích novelizace migračního zákona tzv. Salviniho dekretem. Studie diskutuje nad konceptem iregulérní a ilegální migrace a přibližuje jejich alternativu v rámci italského prostředí. Kvalitativní metoda etnografického výzkumu s prvky fenomenologie umožnila identifikovat hlavní faktory života iregulérních imigrantů (tzv. clandestinů) v Neapoli, a to na základě dat sebíraných v rámci 23 polostrukturovaných rozhovorů, které byly provedeny na podzim roku 2019. Studie mapuje proces, kterým tito imigranti procházejí od svého příjezdu do Itálie, podmínky jejich života v příjímacích centrech prvního a druhého řádu, jejich participaci na neformální ekonomice jako hlavního pull faktoru, vzájemné vztahy uvnitř africké komunity a v neposlední řadě také sleduje jejich vztahy s majoritní italskou společností.
, Martina Koláčková
Published: 8 December 2020
Anthropologia integra, Volume 11, pp 7-16; https://doi.org/10.5817/ai2020-2-7

Abstract:
Dominanční hierarchie se vyvinula jako adaptace sociálně žijících živočichů na podmínky prostředí. Postavení v dominanční hierarchii výrazně ovlivňuje život a chování člověka i v dnešních moderních evropských a amerických společnostech. Zde 1) stručně vysvětlíme principy a evoluční pozadí dominanční hierarchie z úhlu pohledu behaviorálních věd, 2) popíšeme rysy dominanční hierarchie u člověka, a 3) uvedeme příklady toho, co určuje hierarchické postavení jedince u člověka, jak toto postavení ovlivňuje život jedince a jak se projevuje v chování.Struktura dominanční hierarchie, ustavení hierarchického postavení (rank) a omezení daná tímto postavením jsou předvídatelná. Postavení ovlivňuje život jedince v mnoha směrech (reprodukce, komunikace, zdraví, tok informací, vzorce chování). Pokud chceme plně porozumět chování člověka, jeho rozhodnutím a pocitům, musíme brát v úvahu existence dominanční hierarchie mezi jedinci a mezi skupinami jedinců.
Břetislav Vachala
Anthropologia integra, Volume 11, pp 51-57; https://doi.org/10.5817/ai2020-1-51

Abstract:
Mezi významné stavby středověké islámské Káhiry, kde se objevují staroegyptská spolia, patří mešita a chanqa s hrobkou Sajf ad-Dína Šajchú al-‛Umarího, nejvlivnějšího emíra za vlády sultána an-Násira Hasana (1347–1351, 1354–1361). Zvlášť významné je spolium umístěné nad vchodem do Šajchúovy chanqy. Jedná se o opracovaný monolitický kamenný blok (286 x 77 x 57 cm), který zde byl sekundárně použit jako dveřní překlad (obr. 1–3). Jeho materiálem je siltovec z lomů ve Wádí Hammámátu. Původ bloku prozrazují písemná svědectví středověkých arabských učenců, historiků a geografů, především ‛Abd al-Latífa (1162–1231), al-Qalqašandího (1355–1418) a al-Maqrízího (1364–1442). Je jím obdivovaná Zelená svatyně v Menneferu, která se při převozu do Káhiry rozlomila a její kvalitní zelený kámen byl znovu použit při stavbě mešity a chanqy emíra Šajchú. Došlo k tomu někdy těsně po roce 1350, přičemž stavba Šajchúovy chanqy byla dokončena v roce 1355. Dotyčný blok pochází z čelního horního zakončení svatyně (řecky naos), což prokazuje na něm vyznačená konkávní římsa v kombinaci se zaoblenou římsou (oblounkem) (obr. 4). Do rovné plochy pod zaoblenou římsou je v hlubokém reliéfu pečlivě vytesán po celé délce bloku (286 cm) hieroglyfický nápis (obr. 5) zaznamenaný v jednom vodorovném řádku zprava doleva (výška 10 cm), který obsahuje titulaturu Ahmose II., což umožňuje datování Zelené svatyně do doby jeho vlády (569–526 př. n. l.). V textu bylo úmyslně zahlazeno panovníkovo jméno (Chenemibre Ahmose Saneit), což má na svědomí perský král Kambýsés, který v roce 525 př. n. l. obsadil Egypt. Přibližně po 1900 letech byl blok z Ahmosovy svatyně znovu použit jako dveřní překlad nad vchodem do Šajchúovy chanqy. Vedle ryze praktického důvodu využít dostupný, již opracovaný blok z kvalitního kamene tu byl i druhý, který vycházel z tradiční lidové víry v magickou moc prastarých, jak zdobených, tak zvláště zdobených a popsaných kamenů. Taková spolia použitá jako dveřní překlady a prahy na viditelných místech při vstupech do středověkých (a raně novověkých) islámských sakrálních i profánních staveb v Káhiře měla apotropaickou a ochrannou moc. Jejich účelem bylo odvrátit od budov působení zlých sil v podobě bouří, lijáků, zemětřesení, nilské záplavy či epidemií a zamezit proniknutí myším, krysám, hadům, štírům, mouchám, komárům i ptákům. Tím také měla být samozřejmě zajištěna ochrana jejich četných návštěvníků a obyvatel.
Back to Top Top