Pedagogická orientace

Journal Information
ISSN / EISSN : 1211-4669 / 1805-9511
Published by: Masaryk University Press (10.5817)
Total articles ≅ 265
Current Coverage
DOAJ
Archived in
SHERPA/ROMEO
Filter:

Latest articles in this journal

Jan Neuman, Ivana Turčová, Tomáš Brtník, Andrew J. Martin
Published: 7 January 2022
Pedagogická orientace, Volume 31, pp 29–49-29–49; https://doi.org/10.5817/pedor2021-2-29

Abstract:
V české akademické sféře se začal zvyšovat zájem o přesnější charakte­ristiku výchovy v přírodě v souvislosti s akreditováním studijních směrů, specializa­cí či oborů pod názvy „Aktivity v přírodě“ či „Výchova v přírodě“ nebo zařazováním předmětů podobných názvů do oborů pedagogického zaměření. Cílem této přehle­dové studie je předložit české odborné veřejnosti vývoj koncepce výchovy v přírodě v českém prostředí v kontextu vývoje mezinárodního. Vybrané zahraniční koncepce výchovy v přírodě jsou analyzovány a kriticky zhodnoceny. Dále se pokoušíme o vy­mezení výchovy v přírodě v České republice. Porovnáváme-li zaměření naší práce s různými teoriemi, přikláníme se ke strategii, kterou zvolil tým amerických odborní­ků vedený Kenem Gilbertsonem v roce 2006.
Otakar Holec
Published: 7 January 2022
Pedagogická orientace, Volume 31, pp 7–28-7–28; https://doi.org/10.5817/pedor2021-2-7

Abstract:
Text se věnuje historii pobytu v přírodě v českých zemích – zejména oka­mžikům, které zásadně ovlivnily dnešní pojetí výchovy v přírodě (reprezentované zejména Prázdninovou školou Lipnice) a využití jeho programů, postupů a metod ve výchově holistické, reflektované zážitkovou pedagogikou.
Karel Nepraš, Renata Šikulová
Published: 7 January 2022
Pedagogická orientace, Volume 31, pp 158–177-158–177; https://doi.org/10.5817/pedor2021-2-158

Abstract:
Venkovní formy výuky se v posledních letech v České republice dostá­vají do širšího povědomí pedagogické veřejnosti a jsou s rostoucí měrou využívány v rámci všech úrovní vzdělávání. Postavení české venkovní výuky v této souvislosti zasluhuje zvýšenou pozornost, protože s rostoucím podílem využívání venkovních aktivit se postupně navyšuje i reálný impakt na vzdělávací proces. Venkovní výuka na našich základních školách vychází z tradic vázaných na využívání blízkého okolí školy a školních zahrad a její kořeny sahají do 19. století. V současné době je realizová­na nejčastěji krátkodobě a spíše občasně. Většina škol má k dispozici školní zahradu a alespoň částečně ji pro venkovní formy výuky využívá. Školy mají ve svých kuriku­lárních dokumentech zahrnuty exkurze, vycházky, terénní cvičení, školní výlety, spor­tovní kurzy, případně školy v přírodě, adaptační kurzy a projektovou výuku. Rychle rostoucí vliv na podobu a rozsah venkovní výuky u nás mají v současnosti centra en­vironmentálního vzdělávání, která se zaměřují jak na realizaci konkrétních programů pro školy, tak na vzdělávání a rozvoj pedagogů v daném segmentu a značně přispívají k rozšiřování venkovních forem výuky v českém prostředí. V aktuálně publikovaných metodických dokumentech zaměřených na venkovní výuku majících potenciálně vět­ší dopad na české edukační prostředí je možné identifikovat společné znaky. Konkre­tizovanější podoba venkovní výuky, ke které metodické materiály vedou, v sobě nese prvky otevřené pedagogiky ve smyslu posilování role učitele jako partnera a prů­vodce žáka aktivním učením a zdůrazňuje nutnost aktivní role žáka při edukačním procesu. Charakteristické jsou konstruktivistické rámce a badatelsky orientované přístupy, zdůrazňovány jsou přínosy kooperativního učení a soulad s pedagogikami probouzejícími žákovo uvědomění odpovědnosti za životní prostředí. Aktuální pojetí venkovních forem výuky do značné míry naplňují koncepty holistického pojetí výuky.
Jaroslava Ševčíková
Published: 7 January 2022
Pedagogická orientace, Volume 31, pp 144–157-144–157; https://doi.org/10.5817/pedor2021-2-144

Abstract:
Studie se zabývá společensky frekventovaným tématem, paralelním k pro­bíhající odborné diskusi, a to výukou přírodopisu na druhém stupni základní školy v terénu, v přírodě. Cílem v této studii bylo zjistit vztah učitelů a žáků k této výuce. Jde o reakci na problém vzniklý direktivním nařízením vedení (některých) škol vyučovat přírodopis mimo třídu, venku, což není vždy v souladu s učitelovým pojetím výuky. Do kvalitativního výzkumu se zapojilo dvacet devět učitelů přírodopisu z dvaceti sed­mi základních škol a třicet osm žáků ze dvou tříd různých škol. Sběr dat byl reali­zován metodou autonomního psaní, kdy jedinec popisuje i hodnotí svou zkušenost bez zásahu badatele, a doplňkově prostřednictvím rozhovorů na dané téma. Výzkum probíhal v přirozeném prostředí, v praxi škol. Data jsou výsledkem subjektivní refle­xe jednotlivců a byla podrobena interpretativní fenomenologické analýze, texty byly děleny na smysluplné významové jednotky a ty pak seskupovány, a v nich byly vyhle­dávány opakující se vzorce. Následná interpretace byla realizována v rámci spoluprá­ce respondentů a badatele přístupem collaborative accounts. Z výzkumu vyplynulo, že výuka přírodopisu v přírodě dává zúčastněným vyučujícím i žákům smysl pouze v případě, že se s ní ztotožní a jsou na ni připraveni, že je zvládnuta nejen odborně obsahově, ale také organizačně.
Nikola Adelaida Řandová, Alena Thorovská
Published: 7 January 2022
Pedagogická orientace, Volume 31, pp 201–224-201–224; https://doi.org/10.5817/pedor2021-2-201

Abstract:
Problematika výchovy a vzdělávání žáků v přírodním prostředí patří k ak­tuálním tématům. Příroda představuje přirozené prostředí, ve kterém jsme se vyvíjeli miliony let, a pobyt v přírodním prostředí je tak naší evoluční potřebou. Kontakt s pří­rodou však v současném světě, který je orientován spíše na technologie, velmi rychle mizí. Řada výzkumů odhaluje, že lidé tráví venku čím dál méně času. V souvislosti s tím se objevují také nové termíny jako „porucha z deficitu přírody“, kterou ve své publikaci Last Child in the Woods použil Richard Louv (Daniš, 2016). Na potřebu větší­ho kontaktu s přírodou tak reagují různé vzdělávací a výchovné strategie a další inici­ativy, kterým není lhostejné, jakým směrem se bude utvářet vztah dětí k přírodě a jak bude pobyt venku ovlivňovat jejich zdraví. V současné epidemiologické situaci může být vzdělávání žáků v přírodním prostředí velmi žádoucí, zejména u žáků, kteří mají potíže s dodržováním nezbytných hygienických opatření. Význam pobytu venku je v obecné rovině ověřen celou řadou výzkumů, ale vyvstávají otázky, je-li pobyt venku přínosem pro všechny děti, jak na pobyt venku reagují žáci se speciálními vzdělávací­mi potřebami apod. Předložená studie je rozdělena na dvě relativně samostatné části; první je zaměřena na vzdělávání žáků se speciálními potřebami v prostředí školní zahrady a druhá na vzdělávání žáků s poruchami chování v lesním prostředí. Studie přináší několik poznatků, které se mohou stát předmětem dalšího zkoumání a dis­kuzí. Jde například o zjištění téměř úplné absence negativních reakcí žáků na pobyt v zahradě (za každého počasí). Pozoruhodné jsou též zaznamenané názory některých pedagogických pracovníků na problematickou komplementaritu konceptu inkluze a vzdělávání v lesním prostředí.
Jan Musil
Published: 7 January 2022
Pedagogická orientace, Volume 31, pp 133–143-133–143; https://doi.org/10.5817/pedor2021-2-133

Abstract:
Esej se věnuje fenoménu, který se při uchopení vhodným způsobem může stát pevnou součástí výuky v českých školách: je to genius loci a s ním související vý­uka. V kontextu probíhajících diskusí nad novou podobou kurikula, rychlých proměn společnosti posledních dvou desetiletí a zejména výhledu na budoucí vývoj (nejen) českého přírodního prostředí je rozvoj poznání krajiny žádoucí. Probíhající procesy a jevy v krajině z pohledu přírodovědného i pedagogického poskytují široké možnos­ti pro objektivní hodnocení a kognitivní složku žákovské osobnosti. Environmentál­ní rozměr s krajinou svázané výuky ohlížející se od lokálních aspektů ke globálním úkolům a problémům rozšiřuje také osobnostní a subjektivní pojetí místa. A nako­nec praktické zkušenosti a rozvoj kompetencí vedle znalostí završují využití a použití daného místa žáky v intencích místně zakotveného učení. Esej je rozčleněna na dvě části, kdy je první věnována teoretickým východiskům, seznámení s klíčovými faktory obou fenoménů a jejich rizikům; druhá pak sleduje kontext kurikulárních dokumen­tů, výuky a místně zakotveného učení na příkladech pedagogické praxe. V závěru se příspěvek věnuje náhledu na terénní výuku a místně zakotvené učení jako nástroje participace žáků na utváření, upevňování a uchování genia loci v úrovni znalostí, hod­not, spolupráce komunity, sdílené paměti a společných tradic.
Štěpánka Chmelová
Published: 7 January 2022
Pedagogická orientace, Volume 31, pp 178–200-178–200; https://doi.org/10.5817/pedor2021-2-178

Abstract:
Hlavním cílem této studie bylo zjistit, jak je aktuálně využívána výuka ve venkovním prostředí učiteli 1. stupně základních škol. Protože učitelé 1. stupně vět­šinou vyučují celou škálu předmětů, pozornost studie byla soustředěna jen na pří­rodovědné předměty – prvouku a přírodovědu. Na této studii participovalo celkem 120 učitelů vyučujících dané předměty na 1. stupni základní školy napříč Českou re­publikou. Jako výzkumný nástroj byl zvolen nestandardizovaný autorský dotazník, který čítal celkem 18 otázek. Studie probíhala v letech 2019 a 2020, a rekognoskuje tak aktuální stav výuky těchto předmětů ve venkovním prostředí. Bylo zjištěno, že 97 % respondentů využívá pravidelně výuku ve venkovním prostředí. Studie byla na­víc doplněna rozhovory s 20 učiteli z praxe, kterým bylo položeno pět otázek k téma­tu výuky ve venkovním prostředí.
Roman Kroufek, Jan Činčera
Published: 7 January 2022
Pedagogická orientace, Volume 31, pp 119–132-119–132; https://doi.org/10.5817/pedor2021-2-119

Abstract:
Cílem studie je představit hlavní výsledky tříletého ověřování modelu Real World Learning určeného pro přípravu a realizaci programů venkovní environmen­tální výchovy. Výzkumu realizovaného na pěti pobytových programech se účastnili lektoři a vedoucí pracovníci center environmentální výchovy a žáci třetích až sed­mých ročníků základních škol a jejich doprovázející učitelé. Pomocí kvalitativních (rozhovor, ohniskové skupiny, pozorování) i kvantitativních (dotazník) výzkumných metod byly sledovány především následující proměnné související s modelem Real World Learning: zkušenostní učení, hodnoty, empowerment, srozumitelnost progra­mu a spokojenost s programem. Lektoři při realizaci programů inklinují k hodnotově orientovanému působení na účastníky, zaměřenému často na silné transformativní zážitky v přírodě. Tyto zážitky jsou účastníky pozitivně přijímány, žáci v programech oceňují prvky zkušenostního učení a zároveň netouží po přílišné autonomii směrem k ovlivňování obsahu a průběhu programu. Instrumentální přístup preferují také lek­toři, podpoření v tomto pohledu doprovázejícími učiteli. Ti vnímají programy přede­vším jako příležitost pro rozvoj sociálních kompetencí svých žáků. Z představených výsledků jsou vytvořena doporučení pro realizaci venkovních programů environmen­tální výchovy.
David Másilka, Michal Vičar, Babeta Prášilová
Published: 7 January 2022
Pedagogická orientace, Volume 31, pp 72–91-72–91; https://doi.org/10.5817/pedor2021-2-72

Abstract:
Kurz pobytu v letní přírodě (dále KPLP) je jedním z předmětů, který pa­tří do základu kurikul všech studijních oborů na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci. Přes jeho jasné a silné postavení v kurikulech, založeném na sportech v přírodě, jej garanti pro studijní obor Rekreologie již od samého počátku v roce 1994 uchopili v duchu metod zážitkové pedagogiky. Na základě inspirace me­todikou Prázdninové školy Lipnice pro přípravu a vedení autorských zážitkových kurzů vytvořili specifický kurzový styl intenzivního programu vědomého učení pro­žitkem a holistické výchovy. V textu článku prezentujeme kompilaci vybraných vý­stupů kvalitativní sondy se sedmi vedoucími instruktory KPLP, jež vedli kurzy mezi roky 1995–2018, s názory tří stávajících vedoucích instruktorů a dvou současných garantů a vedoucích kurzu. Cílem textu je zprostředkovat zkušenosti s dosavadní rea­lizací předmětu KPLP, představit klíčová vodítka pro aktuální pojetí, poskytnout zpět­nou vazbu související s jeho praktickými dopady a v neposlední řadě skrze zmíněné nabídnout inspiraci dalším pracovištím. Závěrem je formulace 10 doporučení, které charakterizují současné pojetí předmětu KPLP zaměřeného mimo jiné i na osobnost­ně-sociální rozvoj účastníků.
Richard Macků, Jiří Němec, Ivo Jirásek
Published: 7 January 2022
Pedagogická orientace, Volume 31, pp 92–118-92–118; https://doi.org/10.5817/pedor2021-2-92

Abstract:
Texty Jaroslava Foglara zasáhly několik generací čtenářů a opakovaně pod­nítily i zájem odborné veřejnosti. Dílčí výsledky, které popisujeme v tomto příspěvku, jsou součástí komplexního dotazníkového šetření (n = 1 174) s cílem popsat míru ovlivnění dílem J. Foglara; zejména jsme zjišťovali, které aspekty díla respondenti nej­více oceňovali a které z nich následně aplikovali v reálném životě. Celkem se jednalo o 15 možných oblastí, z nichž jsme do analýzy pro tuto studii vybrali čtyři, které se nejvíce dotýkají tématu „výchova v přírodě“ – pobyt v přírodě a táboření, emotivní vnímání popisů přírody a krajiny, skupinovou soudržnost a celostní seberozvoj. Zjis­tili jsme, že respondenti s pedagogickou zkušeností významněji aplikují jednotlivé as­pekty Foglarova díla. Toto poznání jsme identifikovali jak u respondentů z řad profesionálních pedagogů, tak i dobrovolných instruktorů, vedoucích a lektorů. Nejzásadnějším způsobem dílo J. Foglara ovlivnilo skauty, a to i přes skutečnost, že žádný z textů ani jiných prvků Foglarova výchovného systému nemá své zastoupení v oficiálním výchovném programu Junáka.
Back to Top Top