Refine Search

New Search

Results in Journal Pedagogická orientace: 248

(searched for: journal_id:(1399467))
Page of 5
Articles per Page
by
Show export options
  Select all
Veronika Rodová, Zora Syslová
Pedagogická orientace, Volume 31, pp 35-69; https://doi.org/10.5817/pedor2021-1-35

Abstract:
Předložená studie přináší pohled na portfolio a jeho místo v reflektivně pojatém přípravném vzdělávání učitelů mateřských škol na Pedagogické fakultě Ma­sarykovy univerzity. Cílem studie je přispět k diskuzi o profesionalizačním pojetí přípravy učitelů mateřských škol s využitím akčního výzkumu výukových strategií a jejich vlivu na proces profesního rozvoje studentek. Úvodní část studie je věnová­na teorii učitelského vzdělávání a analýze klíčového pojmu portfolio, která se opírá o přehledovou studii českých i zahraničních zdrojů. Jádro studie tvoří akční výzkum zaměřený na sledování vlivu kurzu Tvorba profesního portfolia na rozvoj profesní identity studentek. Výsledky studie prezentují, jak kooperativní aktivity a vrstevnické hodnocení rozvíjejí interpersonální dovednosti studentek, podporují jejich sebedů­věru a prohlubují porozumění funkci portfolia jako prostředku sebevyjádření a jejich profesního růstu. Nad rámec akčního výzkumu studie přináší čtyři individualizované portréty studentek, které využily portfolia při státní závěrečné zkoušce.
Karel Ševčík
Pedagogická orientace, Volume 31, pp 97-122; https://doi.org/10.5817/pedor2021-1-97

Abstract:
Přestože se koncept rozvíjení finanční gramotnosti u žáků stal nedílnou součástí edukační a finanční politiky mnoha států, konkrétní podmínky (kulturní, sociální a ekonomické) realizace tohoto konceptu ve školním kurikulu se mohou vý­znamně lišit, což má dopady na samotný obsah vzdělávání. Studie se proto zamě­řuje na analýzu a komparaci standardů finanční gramotnosti, jež jsou stěžejními dokumenty pro finanční vzdělávání, v České republice a ve vybraných státech USA, konkrétně Utahu, Virginii a Tennessee. Srovnání standardů vychází z kvantitativní obsahové analýzy založené na vytvořeném kategoriálním systému. Výsledky studie naznačují nedostatečnou obsáhlost a návodnost standardů finanční gramotnosti Čes­ké republiky. Také zastoupení významových jednotek v rámci kategorií obsahové di­menze nelze považovat za rovnovážné, jelikož je kladen nižší důraz na témata týkající se povolání a makroekonomických poznatků. Dále lze říci, že u českého standardu finanční gramotnosti převládají kognitivně méně náročné aktivity, což platí i u stan­dardů Utahu a Virginie.
Vladimíra Spilková, Barbora Zavadilová
Pedagogická orientace, Volume 31, pp 4-34; https://doi.org/10.5817/pedor2021-1-4

Abstract:
Úvodní část příspěvku je věnována fenoménu mentoringu v učitelství jako nástroje podpory profesního rozvoje učitelů a studentů učitelství. Jsou prezentována teoretická východiska a klíčové koncepty důležité pro hlubší porozumění mentorin­gu. Hlavním cílem studie je prezentovat výsledky kvalitativního výzkumu věnované­ho kontextu, podmínkám a možným bariérám spolupráce mentora a menteeho v uči­telské profesi v širším kontextu hledání prostředků k posílení profesionalizace učitelů a k podpoře jejich celoživotního profesního růstu. Výsledky výzkumu identifikují klí­čové aspekty mentoringu, mezi něž patří dovednost zpětné vazby ze strany mentora a otevřenost reflexi na straně menteeho, stejně jako sebejistota mentora a kultura spolupráce napříč školou. Studie rovněž poukazuje na hlavní přínosy mentoringu pro začínající učitele, studenty učitelství, pro učitele s delší praxí, pro rozvoj školy i pro školství obecně.
Anna Kubíčková, Lenka Felcmanová
Pedagogická orientace, Volume 31, pp 70-96; https://doi.org/10.5817/pedor2021-1-70

Abstract:
Studie z roku 1998 zabývající se negativními zkušenostmi v dětství od­halila nejen vysokou prevalenci v běžné populaci, nýbrž i jejich rozsáhlý a zásadní dopad na duševní a také fyzické zdraví člověka v průběhu celého života. V reakci na alarmující výsledky studie lze sledovat celosvětový trend zvyšování podpory dušev­ního zdraví všech žáků ve školách s ohledem na specifické možnosti podpory žáků, kteří v dětství zažili či zažívají negativní zkušenosti ovlivňující jejich duševní zdraví, chování a vzdělávání. Následující text představuje základní principy trauma respek­tujícího přístupu ve vzdělávání a předkládá možnost jeho systémové implementace zavedením celoškolního rámce pozitivní podpory chování PBIS. Cílem textu je dis­kutovat vhodnost zavedení víceúrovňové podpory dětí s negativními zkušenostmi v dětství projevujícími se problémy v chování prostřednictvím celoškolní tříúrovňové pozitivní podpory chování PBIS. Příspěvek je dělen do šesti částí. Po krátkém úvodu do problematiky je pozornost věnována výskytu a dopadům negativních zkušeností v dětství na život jedince, současným možnostem podpory dětí s negativními zku­šenostmi v českém školství, základním principům trauma respektujícího přístupu, systémovému zavedení trauma respektujícího přístupu prostřednictvím rámce PBIS a možnostem implementace PBIS v českých školách. Rozbor odborné literatury od­krývá společné prvky PBIS s takzvaným trauma respektujícím přístupem, jež podpo­ruje duševní zdraví všech žáků a současně umožňuje školám vhodně podporovat také žáky, kteří prožili nebo prožívají negativní zkušenosti. Implementační rámec PBIS je tedy vhodným systémem podpory duševního zdraví dětí a mladých lidí, který je mož­né adaptovat na české vzdělávání a zavádět v běžných školách.
Martina Kekule, Iva Spanova, Jouni Viiri
Published: 28 December 2020
Pedagogická orientace, Volume 29, pp 424-465; https://doi.org/10.5817/pedor2019-4-424

Abstract:
Metoda oční kamery se v rámci různých studií ukázala jako vhodnou pro studování kognitivních procesů žáků. V článku se zaměříme na výhody použití metody sledováním žáků středních škol při řešení testu s otázkami s výběrem odpovědi. Konkrétně se zaměříme na kvalitativní analýzu dat týkajících se pohybů očí dvou žákyň řešících úlohy z fyziky. Obě žákyně řešily všechny testové úlohy nesprávně, obě navíc vybraly jako odpověď stejné alternativy. V případě klasického zadání testu (vyplňování papírových dotazníků), bychom dostali od obou žákyň naprosto stejný výstup. Data z oční kamery nám však ukázala jak podobné přístupy řešení, tak i důležité odlišnosti, na základě kterých by pak vyučující pracovali s každou dívkou odlišně. Obě dívky četly zadání pozorně a věnovaly důraz klíčovým pojmům. Je tedy zřejmé, že špatná volba odpovědi nejde na vrub nedostatečného čtení zadání. Obě dívky zřejmě mají typickou miskoncepci týkající se 1. Newtonova zákona. Liší se zejména v jejich jistotě výběru odpovědi. Eva byla v odpovídání rychlejší a zabývala se zejména možností, kterou nakonec vybrala jako odpověď. Naproti tomu Jana se velmi často vracela k zadání, často nejprve přemýšlela o odpovědi, kterou nakonec nevybrala jako správnou. U Evy jsme pozorovali netypické vertikální sakády nad vybranými klíčovými pojmy. Jana při pohledu na spíše ilustrativní obrázek projevila typickou miskoncepci “graf jako obrázek”. Detailní analýzou jsme ukázali, že souhrnná data na tzv. oblast zájmu mohou být zavádějící, pokud je tato oblast příliš velká (např. jedna alternativa v testové otázce). Dále jsme představili možné indikátory pro kvalitativní analýzu a možnosti vizualizace zpětných sakád.
Christina Ioanna Pappa, Christian Kosel, Katharina Schnitzler, Tina Seidel
Published: 28 December 2020
Pedagogická orientace, Volume 29, pp 401-423; https://doi.org/10.5817/pedor2019-4-401

Abstract:
Studie, které zkoumají pozornost učitelů skrze eye-tracking vykazují velkou různorodost co se týče stylu reportování a pohledu na kvalitu dat. Důvodem může být to, že eye-tracking je v oblasti výzkumu učitele poměrně novou metodou a systematická metodologická doporučení prozatím neexistují. To se týká především kvality sbíraných dat (tedy přesnosti) a způsobu jejich zpracování skrze vykreslení dynamických oblastí zájmu (areas of interest, AOI) ve video stimulech. Předkládaná studie zkoumá vliv různých hladin akceptované přesnosti dat na počet fixací a tři způsoby vykreslení AOI (AOI ve tvaru žáka kreslená pomocí křivek; AOI tváře žáka kreslená pomocí oválů; AOI oblasti žáka vykreslená obdélníkem) na standardní eye-trackingové proměnné: počet fixací, počet pohledů (glances) a délka fixace. 62 účastníků sledovalo video stimul s pěti označenými žáky, kteří představovali cílové AOI. Byla provedena jednoduchá analýza rozptylu s cílem určit vliv různých hladin přesnosti dat (>1°, > 0.5° to ≤ 1.0°, and ≤ 0.5°) na počet ficaxí. Vliv tří typů vykreslení dynamických AOI byl zkoumán pomocí několika jendofaktorových analýz rozptylu s opakovaným měřením. Výsledky neukázaly významný rozdíl mezi jednotlivými hladinami přesnosti. Významné rozdíly byly ale pozorovány u různých typů AOI. Při použití obdélníků bylo zaznamenáno více fixací a více návštěv AOI než u dalších dvou typů AOI. Nejdelší průměrné fixace byly zaznamenány u AOI zaměřených pouze na tváře žáků. Tyto výsledky nazančují, že je nutné zvážit výběr tvaru AOI v závislosti na výzkumné otázce a pozice AOI v prostoru a zároveň věnovat pozornost přesnosti dat.
Lukáš Rokos, Michal Vančura
Published: 1 December 2020
Pedagogická orientace, Volume 30, pp 122-155; https://doi.org/10.5817/pedor2020-2-122

Abstract:
Cílem prezentované studie bylo zjistit, jaké jsou pohledy aktérů vzdělávací­ho procesu na distanční výuku, která byla plošně zavedena ve spojitosti s epidemií ko­ronaviru. Za tímto účelem byl připraven vlastní dotazník, který byl následně distribu­ován učitelům, rodičům a žákům vybrané základní školy v Jihočeském kraji. Celkem bylo od všech skupin respondentů prostřednictvím Google Forms získáno 522 do­tazníků (29 od učitelů, 255 od rodičů a 238 od žáků). Bylo zjišťováno, jakým způso­bem je zajištěna komunikace mezi jednotlivými skupinami respondentů, kolik času jim zabere příprava, plnění a kontrola zadaných úkolů, které předměty vnímají žáci jako nejobtížnější, ale zjišťován byl i subjektivní pohled všech skupin respondentů na distanční výuku. Ukázalo se, že na sledované škole bylo díky technickému zajištění zapojení žáků kompletní. Problémem však byla míra jejich zapojení a celková aktivita v distanční výuce. Učitelé pro komunikaci se žáky i rodiči používali různé platfor­my a aplikace, což se pro dlouhodobější řešení distanční výuky jeví jako nevhodné. Jako další riziko pro úspěšnou realizaci distanční výuky se jednoznačně jeví absence metodické podpory pro rodiče žáků. Ačkoliv vzhledem k náhlosti situace spolupráce na dané škole probíhala téměř bez obtíží, realizovaná sonda odkrývá oblasti, na které by se mohl zaměřit další pedagogický výzkum.
Václav Duffek, Jiří Kohout, Markéta Kuberská, Pavel Masopust, Iva Motlíková, Jan Slavík, Václav Stacke
Published: 1 December 2020
Pedagogická orientace, Volume 30, pp 184-191; https://doi.org/10.5817/pedor2020-2-184

Robert Tomšik, Eva Rajčániová, Petra Ferenčíková, Alena Kopányiová
Published: 1 December 2020
Pedagogická orientace, Volume 30, pp 156-183; https://doi.org/10.5817/pedor2020-2-156

Abstract:
Cieľom empirickej štúdie je mapovať priebeh dištančného vzdelávania na Slovensku počas pandémie covid-19. Konkrétne, výskum sa zameriava na preskúma­nie rozdielov medzi rodičmi detí so špeciálnymi výchovno-vzdelávacími potrebami (ŠVVP) a rodičmi, ktorých deti nemajú identifikované ŠVVP v špecifikách dištančného vzdelávania. Ďalej sa výskum zameriava na zistenie ako zabezpečovanie vzdelávania v domácom prostredí prežívajú rodičia a ich deti – ich obavy a vnímanie podpory zo strany školy. Pomocou dotazníka vlastnej konštrukcie sú tieto premenné zisťované na vzorke N = 462 rodičov. Prvá časť štúdie je venovaná teoretickým východiskám a ak­tuálnym empirickým výskumom, ktoré napĺňajú výskumné ciele práce. Ďalšia časť popisuje metodologické postupy. Posledná časť príspevku je venovaná interpretácii výsledkov, v ktorej sú bližšie opísané nasledovné zistenia: žiaci 2. stupňa ZŠ a SŠ ve­nujú denne o približne hodinu viacej času učebnej činnosti, v porovnaní so žiakmi 1. stupňa; rodičia, ktorí sa cítia byť menej kompetentní pri vzdelávaní svojich detí doma, majú tendenciu intenzívnejšie prežívať obavy, že ich dieťa doma nezíska do­statočné vedomosti; najčastejšie obavy rodičov vo vzťahu k učivu a iným školským povinnostiam sú zvládnutie školských povinností ich detí, či obavy, že neprebrali do­statok učiva; najčastejšie obavy detí sú späté s absenciou sociálnych kontaktov a oba­vy z nezvládnutia školských povinností. Medzi rodičmi detí so ŠP a bez ŠP boli zistené rozdiely v plánovaní učebnej činnosti; nedostatku vybraných učebných pomôcok; či potrebe podpory špecialistov a odborníkov.
Jaroslav Pěnička
Published: 1 December 2020
Pedagogická orientace, Volume 30, pp 296-301; https://doi.org/10.5817/pedor2020-2-296

Jana Krátká, Lenka Zemanová
Published: 1 December 2020
Pedagogická orientace, Volume 30, pp 249-254; https://doi.org/10.5817/pedor2020-2-249

Jana Navrátilová
Published: 30 November 2020
Pedagogická orientace, Volume 30, pp 347-374; https://doi.org/10.5817/pedor2020-3-347

Abstract:
Studie analyzuje současnou situaci částečné diferenciace (rozdělování žáků v určitých předmětech, na část vyučování) na druhém stupni základních škol v Brně. Teoretická část je věnovaná problematice diferencovaného vzdělávání v ČR. Dále představuje mechanismus částečné diferenciace, na niž je nazíráno jako na jem­nější formu dělení žáků. Studie je koncipovaná jako kvalitativní výzkumné šetření. Data byla získána prostřednictvím rozhovorů s vedením škol (n = 4) a individuálních rozhovorů s učiteli (n = 6), kteří mají přímou zkušenost s výukou v diferencovaných skupinách. Z výsledků vyplývá, že žáci jsou při částečné diferenciaci rozdělováni do dvou homogenizovaných skupin podle předem stanoveného kritéria – výkonu. Uči­telé využívají částečně odděleného vzdělávání k tomu, aby mohli snáze diferenco­vat výuku, a to podle obsahu učební látky, tempa učení, ale také podle očekávaných schopností žáků v jednotlivých skupinách. Data dále ukázala, že se učitelé i vedení škol v určitých tématech týkajících se realizace částečně diferencované výuky na je­jich školách rozcházejí.
Lenka Ďulíková
Published: 30 November 2020
Pedagogická orientace, Volume 30, pp 375-395; https://doi.org/10.5817/pedor2020-3-375

Abstract:
Text je koncipován jako teoretická studie vycházející v návaznosti na nove­lu vyhlášky č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných; v kontextu legislativních změn a nároků na povolání asistenta pe­dagoga. Cílem studie je nabídnout vhled do problematiky geneze a ukotvení profese asistenta pedagoga v současném českém systému vzdělávání. Text má dvě základní tematické roviny. V první jsou představeny historické a legislativní změny asistent­ské profese v průběhu desetiletí. Druhá část studie se věnuje souhrnu požadavků na kvalifikaci a profesní přípravu směřující k aktuální situaci ve školství. Autorka se při­tom nevyhýbá hledání odpovědí na otázky, které provázejí stabilizaci této pomáhající profese v praxi. V centru pozornosti jsou například otázky, které se vztahují k náplni práce asistenta pedagoga, rozmanitosti nároků na vzdělání a postavení této pracovní pozice ve vztahu k ostatním účastníkům vzdělávacího procesu.
Lukáš Rokos
Published: 11 November 2020
Pedagogická orientace, Volume 30, pp 315-346; https://doi.org/10.5817/pedor2020-3-315

Abstract:
Příspěvek propojuje dva fenomény přípravy studentů učitelství. Jedním z nich je užití mikrovyučování při oborových didaktikách a druhým je užití vrstevnického hodnocení. V rámci mikrovyučování při didaktice přírodopisu a biologie si 66 studentů učitelství navzájem hodnotilo svůj výkon. Nástrojem, který jim k tomu pomáhal, byl strukturovaný hodnoticí formulář obsahující pět škálových položek a tři otevřené položky. Ukázalo se, že studenti učitelství nemají problém hodnotit na škálových položkách, ale slovní zpětnou vazbu poskytují již méně ochotně. Z analýzy poskytnutých zpětných vazeb bylo zjištěno, že nejčastěji se hodnotitelé zaměřili na jazykový projev studenta, způsob aktivizace a probuzení zájmu žáka o učivo. Dále si všímali vhodnosti navržené aktivity k věku žáků. Pozitivním zjištěním byl fakt, že se ve zpětné vazbě nijak neprojevovaly osobní vztahy mezi studenty. Komentáře s formativním charakterem se ve zpětné vazbě příliš často nevyskytovaly, ale v případě, že hodnotitel poskytl formativní zpětnou vazbu, tak byla správná a poskytovala hodnocenému studentovi důležitou informaci.
Eliška Walterová, Vít Šťastný
Pedagogická orientace, Volume 30, pp 61-86; https://doi.org/10.5817/pedor2020-1-61

Abstract:
V současných diskuzích patří podpora učitelů jako klíčových aktérů kvalitního vzdělávání pro všechny ke globálním cílům udržitelného rozvoje. Cílem studie je představit systém vzdělávání a profesního rozvoje učitelů v kontextu vzdělávacích reforem v Číně, kde podpora učitelů je politickou prioritou vlády. Metodologicky je studie založena převážně na desk-research, má deskriptivně analytický charakter (srovnávání je implicitní). V centru pozornosti je kontinuita přípravy a profesního rozvoje učitelů na národní (centrální) úrovni s exkurzemi do úrovně provinční a lokální. Soustřeďujeme se na strukturu a kurikulum přípravného vzdělávání, přechod do praxe, profesní standardy a kariérní řád, na činnosti čínských učitelů ve škole a cyklické hodnocení jejich profesního rozvoje. V závěrečné diskusi jsou reflektovány charakteristické přístupy k učitelské profesi ve specifických podmínkách kulturně a typologicky odlišného vzdělávacího systému.
Kateřina Juklová, Stanislav Michek, Petr Soukup, Jindra Vondroušová, Daniela Vrabcová
Pedagogická orientace, Volume 30, pp 32-60; https://doi.org/10.5817/pedor2020-1-32

Abstract:
Cílem příspěvku je seznámit s průběhem a výsledky validace a adaptace dotazníku CEQ (Course Experience Questionnaire) a diskutovat jeho využitelnost v aktuálních podmínkách českých vysokých škol. Originální verze dotazníku vznikla na základě intenzivních výzkumů učení studentů koncem 80. let v Austrálii a v současné době je jedním z celosvětově nejužívanějších nástrojů pro hodnocení kvality výuky studentem v terciárním vzdělávání. Vzhledem k aktuální potřebě českých vysokých škol realizovat autoevaluační procesy s použitím validních a spolehlivých nástrojů považujeme ověření psychometrických vlastností dotazníku a jeho adaptaci za jedno z možných řešení. V úvodní části textu je nastíněn kontext a okolnosti vzniku australského originálu včetně teoretických koncepcí, které se staly jeho základem. Proces adaptace a validace byl realizován na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové (PdF UHK) a proběhl ve dvou fázích kombinujících kvalitativní a kvantitativní přístup. V prvním kroku proběhla ohnisková skupina se studenty s cílem ověřit soulad mezi pojetím kvality výuky u českých studentů a zaměřením dotazníku. Následně byl přeložený dotazník administrován 661 studentům učitelství z PdF UHK a ověřován z hlediska konstruktové a kriteriální validity a reliability. Analýzy potvrdily originální pětifaktorovou strukturu dotazníku a uspokojivou vnitřní konzistenci všech škál. Výsledky jsou diskutovány a vztaženy ke zjištění zahraničních autorů i ke kontextu příležitostí a omezení pro používání v českém prostředí. V závěru je upozorněno na limity studie a jsou naznačeny další možné směry úprav.
Tomáš Janík, Monika Černá, Petr Najvar, Libuše Samková, Lukáš Rokos, Jan Petr
Pedagogická orientace, Volume 30, pp 5-31; https://doi.org/10.5817/pedor2020-1-5

Abstract:
Přehledová studie zpracovává aktuální domácí a zahraniční přístupy k využívání videa v učitelském vzdělávání. Poukazuje na kontinuitu vývoje, kdy se videozáznamy původně pořizované pro výzkumné účely v přibývající míře používají v přípravném a dalším vzdělávání učitelů. Přehledová studie je rozvržena do čtyř částí. V první části je pojednán kontext učitelského vzdělávání, v němž se videa používají, a je zde představeno devět vybraných přístupů, které jsou v odborné literatuře zdokumentovány. Ve druhé části jsou zodpovídány čtyři otázky, které si přehledová studie klade: (1) Jak je daný přístup začleněn do rámcové koncepce učitelského vzdělávání / podpory profesního rozvoje? (2) Jaké cíle/účely stojí v základu daného přístupu? (3) Jaké komponenty jsou součástí celku a jakou plní funkci? (4) Jaké konkrétní aktivity (uživatelů, popř. tutorů či tvůrců) jsou s videem v rámci přístupu realizovány a co se jimi má rozvíjet? Ve třetí části přehledové studie jsou diskutovány výzvy, které se v dané oblasti objevují, jakkoliv ještě mnohdy nejsou reflektovány v související odborné literatuře. Jedná se o možnosti využití virtuální reality a 360o videí a o možnostech simulované a inscenované výuky jako alternativě videozáznamů – to vše v etických souvislostech využívání videa v učitelském vzdělávání. Čtvrtá část přehledové studie je výhledem, který se pokouší odpovědět na otázku, zda lze formulovat určitá měkká doporučení (guidelines), která by mohla vést vývoj v této oblasti.Přehledová studie zpracovává aktuální domácí a zahraniční přístupy k využívání videa v učitelském vzdělávání. Poukazuje na kontinuitu vývoje, kdy se videozáznamy původně pořizované pro výzkumné účely v přibývající míře používají v přípravném a dalším vzdělávání učitelů. Přehledová studie je rozvržena do čtyřčástí. V prvníčásti je pojednánkontext učitelského vzdělávání, v němžse videa používají, a je zde představeno devět vybranýchpřístupů, kteréjsou v odbornéliteratuře zdokumentovány. Ve druhéčásti jsou zodpovídányčtyři otázky, kterési přehledovástudie klade: (1) Jak je danýpřístup začleněn do rámcovékoncepce učitelského vzdělávání / podpory profesního rozvoje? (2) Jaké cíle/účely stojí v základu daného přístupu? (3) Jaké komponenty jsou součástí celku a jakou plní funkci? (4) Jaké konkrétní aktivity (uživatelů, popř. tutorů či tvůrců) jsou s videem v rámci přístupu realizovány a co se jimi má rozvíjet? Vetřetíčásti přehledovéstudie jsou diskutovány výzvy, kterése v danéoblasti objevují, jakkoliv ještěmnohdy nejsou reflektovány v souvisejícíodbornéliteratuře. Jednáse o možnosti využitívirtuálníreality a 360o videí a o možnostech simulované a inscenované výuky jako alternativě videozáznamů – to vše v etických souvislostech využívání videa v učitelském vzdělávání. Čtvrtá část přehledové studie je výhledem, který se pokouší odpovědět na otázku, zda lze formulovat určitá měkká doporučení (guidelines), která by mohla vést vývoj v této oblasti.
Published: 15 December 2019
Pedagogická orientace, Volume 29, pp 336-358; https://doi.org/10.5817/pedor2019-3-336

Abstract:
Předkládaná studie popisuje kvalitativní výzkum, jehož cílem bylo získat vhled do zkušeností a názorů čtyř českých neslyšících či těžce sluchově postižených vysokoškolských studentů či absolventů s učením se anglickému jazyku. V rámci mezinárodního projektu byly se dvěma ženami a dvěma muži provedeny rozhovory, které poskytují osobní pohled na potřeby, problémy a preferované výukové a učební strategie studentů se ztrátou sluchu. Na základě deskriptivně-interpretační analýzy dat provedené dle principů kvalitativního výzkumu byla identifikována čtyři hlavní témata: Zkušenosti s učením, Motivace, Jazyková modalita výuky a Učební strategie a autonomie. Výsledky výzkumu ukazují na význam zkušeností s výukou a učením se získaných na základní a střední škole a potřebnost učitelů, kteří důvěřují schopnostem neslyšících studentů a dokáží používat český znakový jazyk. Zjištěn mohou být přínosná pro učitele jazyků a jejich odbornou přípravu stejně jako pro tvůrce vzdělávací politiky a jsou přenositelná pro podobné kontexty.
Published: 15 December 2019
Pedagogická orientace, Volume 29, pp 261-289; https://doi.org/10.5817/pedor2019-3-261

Abstract:
Příspěvek je zaměřen na analýzu projektovaného kurikula tělesné výchovy (TV) v Anglii a jeho porovnání s RVP ZV z hlediska koncepce TV, cílů, vzdělávacího obsahu a vybraných kvalit kurikulárních dokumentů, kterými jsou návodnost a vnitřní koherence. Pro zasazení problematiky do širšího kontextu nabízí příspěvek stručný exkurz do vzdělávacího systému v Anglii. Výběr státu se opírá o Naulovo vymezení koncepcí TV (2011, s. 9), podle kterého koncepce TV v Anglii inklinuje ke sportovní koncepci. Naul však pracuje s daty z 90. let, proto je jedním z cílů ověřit, zda je toto koncepční směřování nadále platné. Výzkum byl designován na základě problémového přístupu s využitím metody komparace. Pro sběr dat byla využita obsahová analýza textů. Výsledky naznačují, že vzdělávací obsah anglického kurikula vykazuje silné směřování ke sportovní koncepci TV. To je však v mírném rozporu s cíli TV, které sice rovněž částečně směřují ke sportovní koncepci, ale jsou značně postojové a ještě výrazněji směřují k celoživotní pohybové aktivitě. Tato nesourodost ovlivňuje míru vnitřní koherence. Cíle jsou v anglickém kurikulu TV definovány velmi obecně, dále jsou jen velmi málo rozpracovány a některé z nich nejsou podpořeny adekvátním vzdělávacím obsahem. Z hlediska návodnosti proto můžeme konstatovat, že anglické kurikulum TV je na nižší úrovni než RVP ZV. Při porovnání vzdělávacího obsahu vyplynulo, že učivo v českém kurikulu je širší a hlubší.
Published: 15 December 2019
Pedagogická orientace, Volume 29, pp 290-335; https://doi.org/10.5817/pedor2019-3-290

Abstract:
Přehledová studie si klade za cíl představit jeden z celosvětově nejvyužívanějších dotazníků k hodnocení výuky studenty, Course Experience Questionnaire (CEQ). V úvodním oddíle studie seznamuje s teoretickým zázemím vzniku a úprav dotazníku. Na základě analýzy 103 empirických a přehledových studií popisujících zkušenosti s tvorbou, ověřováním i využíváním dotazníku v různých vzdělávacích kontextech a ve více než 20 zemích světa přináší doklady o jeho psychometrických vlastnostech a možnostech využití. Diskutován je potenciální přínos dotazníku pro studentské evaluace v aktuálních podmínkách českého vysokého školství.
Pedagogická orientace, Volume 29, pp 149-171; https://doi.org/10.5817/pedor2019-2-149

Abstract:
Adaptace začínajících učitelů na školách není izolovaným procesem. Vý-znamně do ní vstupují kolegové (především uvádějící učitelé) a vedení školy. O jejich působení při uvádění začínajících učitelů však zatím nevíme mnoho. Cílem předklá-dané studie je proto popsat současnou podobu uvádění začínajících učitelů do praxe českých škol a zmapovat potřeby jednotlivých aktérů vstupujících do tohoto procesu. K tomu bylo použito kvantitativně orientované šetření, v němž byly dotazníkem oslo-veny tři skupiny respondentů: začínající učitelé, uvádějící učitelé a osoby odpovědné za uvádění začínajících učitelů, a to v mateřských, základních a středních školách. Vy-brané výsledky prezentují typické znaky současného stavu uvádění začínajících uči-telů, základní potřeby sledovaných skupin respondentů v tomto procesu a vnímanou profesní perspektivu respondentů.
Pedagogická orientace, Volume 29, pp 172-202; https://doi.org/10.5817/pedor2019-2-172

Abstract:
Cílem empirické studie je v kontextu zjištěných parametrů sociálního kli-matu identifikovat a popsat shody a rozdíly mezi vybranými učitelskými sbory ZŠ v jejich charakteristikách a fungování. Jde tedy o hledání příčin zjištěných hodnot kli-matu učitelského sboru v konfrontaci evidentních znaků učitelského sboru se znaky, jejichž vliv je méně zjevný, skrytý. Výzkumný postup směřuje od kvantitativního vý-zkumu, z něhož byla využita získaná data jako východiska, k procedurám kvalitativní-ho výzkumu. Z typologického výběru vzešly dvě dvojice učitelských sborů základních škol. První dvojice s krajně odlišnými (příznivými a nepříznivými) a druhá s obdob-nými (příznivými) hodnotami sociálního klimatu. Analýze byly podrobeny způsoby sdílení vize a fungování školy, styl vedení a jeho geneze, mezilidské vztahy a komuni-kace, angažovanost učitelů a její podpora. Na příkladu vybraných učitelských sborů se ukazuje, že i přes srovnatelné hodnoty jejich sociálního klimatu se školy mohou lišit v organizaci a vytváření podmínek práce. Jako nápadné se ukázaly zejména roz-díly v pedagogickém vedení, a to i u dvojice podobných škol. Klíčovým atributem pro optimální fungování vedení se ukazuje být soulad stylu vedení se specifiky každého jednotlivého učitelského sboru. Za zásadní pro kvalitu sociálního klimatu sboru lze považovat vytvářenou shodu na hlavních principech chodu školy, sdílení jasné vize rozvoje, podporující styl vedení a cílevědomě vytvářený prostor pro práci učitele. Způsoby, jak dosáhnout optimálního sociálního klimatu sboru, se mohou lišit a vy-tvářejí ve specifických podmínkách života každé školy zcela originální a komplikova-ný organismus.
Jiří Kresa
Pedagogická orientace, Volume 29, pp 129-148; https://doi.org/10.5817/pedor2019-2-129

Abstract:
Příspěvek se věnuje sociální roli zastánce jako „klíčového hráče“ v elimi-naci šikany. Cílem příspěvku je na základě kvalitativního výzkumu co nejdetailněji zachytit charakterové vlastnosti a přepokládané vlivy prostředí zastánců v šikaně. Jde především o vlastnosti související s prosocialitou a situační vlivy, které spoluur-čují míru „odvahy zastat se“. Výběrovým souborem kvalitativního výzkumu byly tři skupiny respondentů. První skupinou byli žáci a žákyně v rané adolescenci ve věku 11–13 let (5 respondentů). Nominace zastánců vycházela ze dvou hlavních kritérií definice šikany. Zastánce byl definován jako osoba, jež se zastává těch, kterým ně-kdo ubližuje a nemohou/neumí se bránit. Kvalitativní studie sledovala, jak percipují zastánci své projevy spojené se zastáváním se viktimizovaných spolužáků a se zasta-vováním šikany. Další skupinou respondentů byli rodiče zastánců (11 respondentů) a třetí skupinou potom třídní učitelé zastánců (12 respondentů). Výzkumným zámě-rem bylo zjistit, jak vnímají rodiče své děti v roli zastánce z hlediska jejich prosoci-ality a sociálních vztahů (uvnitř rodiny, s vrstevníky). Důležitým zjištěním také bylo, jak konkrétní projevy pomoci a zastávání se druhých vnímají třídní učitelé zastánců. Po prostudování dat se ukázala jako vhodná aplikace analytické metody tematické analýzy. Výsledky naznačují, že zastánci v šikaně se snaží aktivně spoluvytvářet po-zitivní klima třídy. Většinou jsou k tomu vybaveni i řadou nezbytných osobnostních charakteristik a dovedností. Těmto žákům se také dostává všemožné podpory z širo-ké sociální sítě, ve které se pohybují (např. od rodičů a učitelů).
Pedagogická orientace, Volume 29, pp 223-242; https://doi.org/10.5817/pedor2019-2-223

Abstract:
Cílem této empirické studie je popsat, jaké faktory identifikovali učitelé základních škol jako zdroj stresu v kontaktu s rodiči. V první části mapuje výzkumné aktivity v oblasti učitelského stresu v posledních desetiletích. Ve druhé části se za-bývá metodologií výzkumu – tematickou analýzou dat a popisem vzorku responden-tů (45 rozhovorů z 12 ZŠ). Ve třetí části jsou prezentovány výsledky šetření, čtvrtá část je věnována diskusi a pátá část praktickým doporučením. Studie naznačuje, že na pozadí teorie stojí učitelská kauzalita potíží dítěte (učitel viní rodiče – jedná se o obranu proti vlastnímu stresu). Centrální kategorií zdroje stresu je vzájemná ko-munikace a některé její aspekty: míra komunikace, její obsah a směr, vyváženost sil při komunikaci a její dokumentace. „In vivo“ pak vzniká termín „rodič-prudič“, v němž se násobí nevhodná míra (příliš často), obsah (emocionálně a kriticky) i směr ko-munikace (od rodiče ke škole) s nežádoucí podporou ze strany institucí a nutností vše dokumentovat. „Rodič-prudič“ je koncentrátem učitelského stresu. Většina námi popisovaných stresorů v komunikaci s rodiči se objevuje již ve studiích publikova-ných po roce 2000, přínos studie je spíše v popisu vzájemného vztahu jevů a jejich prohlubování. Jsou formulována praktická doporučení: témata vztah rodiny a školy a komunikace v zátěžových situacích pro pregraduální studium, zavádění supervize do škol a systémová podpora učitelů.
Pedagogická orientace, Volume 29, pp 203-222; https://doi.org/10.5817/pedor2019-2-203

Abstract:
Studie se zabývá subjektivním vnímáním proměny ředitelské role po roce 2000 a reflektuje zároveň obtížné prvky výkonu této profese v současné době. V te-oretické části vymezuje zásadní mezníky, které nově definovaly autonomní pozici českých škol a s tím i autonomní roli jejich ředitelů. Popisuje strategické dokumenty, které cílily na standardizaci vstupního a průběžného vzdělávání a podpory ředite-lů škol, což nikdy nebylo systémově uskutečněno. Výsledky kvalitativního výzkumu založeného na datech získaných z ohniskové skupiny představují subjektivní názory zkušených ředitelů pražských základních a středních škol na vývoj jejich role, popisu-jí problémy, které ředitelé vnímají, a trendy, které dále určují jejich práci. Ředitel školy je základním faktorem úspěchu každé školy a jeho postavení je vzhledem k neobvykle vysoké míře kurikulární i zdrojové autonomie české školy specifické. Ukazuje se, že postupným vývojem a přidáváním dalších povinností a zároveň neexistující systémo-vou podporou ředitele byla vytvořena náročná situace, ve které současní ředitelé škol vnímají řadu problémů, jako je například nedostatek času na řízení pedagogického procesu, nedostatek pracovníků, nadbytek zbytečných byrokratických činností a ne-důvěra v systém jako takový.
Pedagogická orientace, Volume 29, pp 73-101; https://doi.org/10.5817/pedor2019-1-73

Abstract:
Syndrom vyhoření jakožto rizikový faktor pro učitele je zavedený pojem jak ve vědě, tak ve veřejném diskurzu. Co ale pojem vyhoření znamená? Jaký je vztah mezi pojetím vědy a pojetím samotných učitelů? Aby bylo možné na uvedenou otázku odpovědět, je nutné zabývat se obojím – pohledem vědy i pohledem samotných aktérů.Tato studie se snaží odpovědět na otázku, zda a jakým způsobem se liší vyhoření jakožto sociální reprezentace (pohled vyučujících) a vyhoření jakožto analytická kategorie (akademický diskurz). V úvodní části textu se zabýváme zejména problematikou sociálních reprezentací, následuje popis metod a výsledková část. Srovnání vědecké a aktérské perspektivy je uvedeno v diskuzi.Zdrojem dat prezentovaného výzkumného šetření jsou výsledky dotazníku vyhoření (N = 2394), polostrukturované rozhovory s vyučujícími zaměřené na problematiku vyhoření (N = 46) a položky nejužívanějších škál měřících vyhoření.Výsledky naznačují, že zatímco sociální reprezentace vyučujících se zkušeností s vyhořením má velmi blízko k vědeckému pojetí vyhoření, reprezentace vyučujících bez této zkušenosti je tomuto pojetí vzdálenější. Tito vyučující totiž akcentují zejména vnější rovinu vyhoření (z určitého pohledu se tedy zaměřují spíše na důsledky), a to proto, že vnitřní rovina (příčiny vyhoření, tedy vyčerpání) jim zůstává skryta. Článek se zaměřuje rovněž na důsledky, které toto „míjení“ může mít v rovině školní reality.
Jiří Kohout, Marie Mollerová, Pavel Masopust, Lukáš Feřt, Jan Slavík
Pedagogická orientace, Volume 29, pp 5-42; https://doi.org/10.5817/pedor2019-1-5

Abstract:
Cílem studie je zjistit, které úlohy zařazené do obsahové domény fyzika v šetření TIMSS v letech 1995, 1999 a 2007 byly problematické (ve smyslu slabých výsledků českých žáků ve srovnání s mezinárodním průměrem) a odhadnout příčiny této problematičnosti a následně stanovit kritická místa fyzikálního kurikula na základní škole. V úvodní části je stručně představen dosavadní výzkum týkající se kritických míst kurikula, která jsou definována jako oblasti, ve kterých se při vyučování a učení vyskytují problémy s fyzikálními koncepty. Rovněž je realizována hierarchizace těchto konceptů. Dále jsou stanovena kritéria, na jejichž základě bylo identifikováno celkem 19 problematických úloh zadaných v TIMSS, a rovněž je prezentován výzkum mající za cíl odhalit příčiny jejich kritičnosti (analýza kurikulárních dokumentů a rozhovory s 31 učiteli fyziky). Pro tři vybrané úlohy jsou vytvořeny sémanticko-logické sítě umožňující hlubší náhled na mentální procesy skryté za řešením těchto úloh žáky. Bylo identifikováno šest kritických míst fyzikálního kurikula na ZŠ a ukázáno, že příčiny kritičnosti je třeba hledat jak v psychodidaktické, tak v ontodidaktické oblasti. Prezentované výsledky naznačují, že je třeba věnovat pozornost identifikovaným kritickým místům fyzikálního kurikula, speciálně pak vývoji technik umožňujících překonat kritičnost těchto míst. Příčiny kritičnosti, stejně jako hierarchizace příslušných fyzikálních konceptů, by měly být vzaty do úvahy při reformě kurikulárních dokumentů.
Pedagogická orientace, Volume 29, pp 43-72; https://doi.org/10.5817/pedor2019-1-43

Abstract:
Příspěvek sleduje kvalitu vrstevnické zpětné vazby, kterou poskytli žáci svým spolužákům při řešení badatelské úlohy z biologie člověka. Cílem studie bylo porovnat hodnocení žáků, učitele a výzkumníka a také posoudit obsahovou stránku poskytnuté zpětné vazby, její propracovanost či emoční zatížení. Do studie se zapojilo 15 žáků ze základní školy a 30 žáků z odpovídajícího ročníku víceletého gymnázia. Žáci vyplňovali protokol, který poté jejich spolužáci hodnotili a poskytovali jim písemnou zpětnou vazbu. Pro analýzu poskytnuté zpětné vazby byl použit kódovací nástroj, s jehož pomocí se ukázalo, že ve většině případů žáci poskytli svým spolužákům zpětnou vazbu, v níž se snažili poradit, jak vylepšit jejich dosavadní práci. Problémem je ale nízká zkušenost žáků s badatelskými úlohami, která má vliv i na schopnost poskytnout zpětnou vazbu. Malá zkušenost žáků s tímto typem úloh vede v některých krocích bádání k nejistotě při formulování rad, jak vylepšit původní protokol, zejména ve vztahu k hodnocení návrhu provedení pokusu. Zároveň mají žáci problém s použitím popisného jazyka, neboť nedokáží své myšlenky a návrhy formulovat, což může vést až k neposkytnutí adekvátního písemného komentáře. Bylo zjištěno, že efektivním krokem byla diskuze žáků nad formulací zpětné vazby ve skupině, čímž došlo k vyjasnění správného řešení a žáci zároveň prokázali schopnost pracovat s vlastní chybou.
Jiří Mareš
Published: 20 December 2018
Pedagogická orientace, Volume 28, pp 556-598; https://doi.org/10.5817/pedor2018-4-556

Abstract:
Přehledová studie je založena na 121 zahraničních pracích z období 1986-2018. Výklad se omezuje se na práce, které pocházejí euroamerického sociokulturního prostředí. Zajímá se o projevy nekázně ve třídě během výuky a to na především základních a středních školách. Studie je strukturována do pěti částí. První část ukazuje, proč je obtížné definovat pojem nekázeň žáků a jak je odborná terminologie neustálená. Jsou též charakterizovány různé typy žákovské nekázně. Druhá část studie shrnuje faktory, které ovlivňují nekázeň žáků. Patří k nim: zvláštnosti žáka samotného, jeho spolužáků, jeho učitele, školní třídy, interakce mezi učitelem a žáky; zvláštnosti dané školy, školského obvodu, rodinného zázemí žáka, edukačního systému dané země a její školské politiky. Třetí část studie podává přehled postupů, jimiž se dá zjišťovat nekázeň žáků (příklady kvalitativního, kvantitativního a smíšeného přístupu). Čtvrtá část studie se zamýšlí nad důsledky nekázně žáků. Jedná se o dopad žákovské nekázně na učitele, na žákovy spolužáky a jejich učení, na celkový průběh výuky, na výsledky výuky, na klima dané třídy, na klima dané školy a na celý stát. Pátá, závěrečná část, přibližuje tři koncepční přístupy, které by měly pomoci nekázeň ve třídách řešit: historicky nejstarší přístup staví na učiteli, tj. na trestání a odměňování žáků; další staví na žákovi, jeho sebekontrole a autoregulaci a konečně poslední staví na skupině žáků, školní třídě; na diskusích žáků s učitelem o vhodném chování ve třídě, na skupinovém rozhodování a skupinovém tlaku na neukázněné spolužáky. Studie upozorňuje, že nestačí jen potlačovat či eliminovat nevhodné chování žáků, ale je třeba souběžně rozvíjet i pozitivní chování žáků.
Published: 20 December 2018
Pedagogická orientace, Volume 28, pp 627-662; https://doi.org/10.5817/pedor2018-4-627

Abstract:
Problematika měření výstupů školního vzdělávání je velice podstatná jak pro výzkumníky, tak pro pedagogy z praxe. Můžeme rozlišit dva hlavní typy výstupů: výstupy v oblasti studijních výsledků (např. v matematice, informačních a komunikačních technologiích či dějepisu) a výstupy v oblasti chování (školní kázeň). Oba typy výstupů jsou ve škole hodnoceny a známkovány. Pokud bychom však nechali různé učitele hodnotit znalosti a dovednosti stejných žáků, jejich hodnocení by se nezřídka lišilo, což se týká i hodnocení chování žáků. Vyvstává tak následující otázka: Jak přesně měříme výstupy školního vzdělávání? Tato studie má následující cíle: (a) popsat běžně užívané metodologické přístupy k měření chování žáků ve školách a diskutovat jejich výhody a nevýhody. Konkrétně se studie zaměřuje na analýzu školní dokumentace, rozhovory, pozorování a dotazníková šetření. Sekce zabývající se školní dokumentací obsahuje empirickou analýzu školní dokumentace vybraných českých škol; (b) navrhnout inovativní přístup k měření chování žáků ve školách, který by kombinoval žákovské sebehodnocení a žákovské vzájemné hodnocení s metodou ukotvujících vinět s cílem zlepšení porovnatelnosti získaných dat.
Published: 20 December 2018
Pedagogická orientace, Volume 28, pp 599-626; https://doi.org/10.5817/pedor2018-4-599

Abstract:
Studie představuje analýzu konceptu kázně v alternativních školách ve světě. V rámci pedagogiky se dlouhodobě diskutuje problém role a místa kázně ve školním vzdělávání, jelikož existuje mnoho nedorozumění, protikladů a mýtů s tímto tématem spojených. Tento problém je většinou pojednáván fragmentárně nebo jednostranně podle toho, kdo je zastáncem jaká ideologie vzdělávání, tedy zda je proponent odpůrcem nebo zastáncem ukázňování žáků ve škole. Předkládaná studie se věnuje otázce, zda existuje rozdíl mezi názory a přístupy ve státních a alternativních školách. Navrhuji soustředit se na modely (ne)kázně ve škole podle toho, zda ji učitelé akceptují nebo ji naopak postrádají. Z předložených úvah na závěr dovozuji, že v dnešním globálním světě propojených významů, teorií, modelů, zkušeností a jednotlivých řešení nejsou alternativní školy příliš odlišné od některých škol státních.
Robert H. Horner,
Published: 20 December 2018
Pedagogická orientace, Volume 28, pp 663-685; https://doi.org/10.5817/pedor2018-4-663

Abstract:
Školy po celém světě se snaží vytvářet bezpečné a efektivní učební prostředí. Neustálou výzvou je agrese studentů, jejich nekázeň a absence. Tradičním přístupem k problémovému chování byl trest a náprava. V poslední době se ale objevují možnosti charakteristické pozitivním, proaktivním a komplexním přístupem. Pozitivní intervence a podpora chování (Positive Behavioral Interventions and Support; PBIS) je jedním z možných rámců, které spojují celoškolní preventivní přístup a víceúrovňovou podporu chování. Tato studie shrnuje logiku a základní znaky PBIS, výzkumnou literaturu týkající se realizovatelnosti a efektivnosti PBIS a také poznatky z implementace PBIS na více než 26 000 školách v USA. Diskuse se pak soustředí na problémy spojené s adaptací programu v odlišném kulturním prostředí mimo USA a v různých sociálních kontextech.
Published: 9 October 2018
Pedagogická orientace, Volume 28, pp 435-471; https://doi.org/10.5817/pedor2018-3-435

Abstract:
Cílem této empirické studie je prozkoumat vliv nové podoby maturitní zkoušky z českého jazyka a literatury (ČJL) na vyučování ČJL ve střední škole. Metodou polostrukturovaného rozhovoru s šestnácti učiteli gymnázií a středních odborných škol jsme zkoumali (1) jak a v čem konkrétně ovlivňuje (na základě výpovědí učitelů) podoba maturitní zkoušky vyučování ČJL na střední škole; (2) jak učitelé ČJL maturitní zkoušku z ČJL hodnotí a jak toto jejich hodnocení souvisí s jejich přístupem k vyučování a přípravě na maturitní zkoušku. Z výsledků vyplývá, že nový maturitní model přinesl některé pozitivní změny, avšak v některých ohledech jde proti požadavkům současné didaktiky českého jazyka i didaktiky literatury a také cílům vzdělávání obecně deklarovaným pro současnou školu.
Page of 5
Articles per Page
by
Show export options
  Select all
Back to Top Top