Abstract
Článek rozebírá problematiku určení práva rozhodného pro spory z porušení (či ohrožení) práva k obchodnímu jménu v mimosmluvních závazkových vztazích optikou českého mezinárodního práva soukromého, zejména nařízení Řím II. Přičemž pozornost je věnována mimo jiné také otázkám, zda je možné si právo rozhodné v uvedených sporech zvolit a jak se vypořádat s mnohostí rozhodných právních řádů při porušení práva k obchodnímu jménu protiprávním jednáním s účinky na území více zemí.Závěrem článku jsou kritéria obsažená v nařízení Řím II pro určení rozhodného práva pro spory z porušení práva k obchodnímu jménu v mimosmluvních závazkových vztazích a s nimi související otázky komparovány s kritérii uvedenými v CLIP Principles za účelem zdůraznění jiného přístupu ke zkoumané problematice.

This publication has 1 reference indexed in Scilit: