Soudní kontrola excesivních úroků z prodlení

Abstract

Tento článek se zabývá problematikou excesivních smluvních úroků z prodlení. Autor nejprve uvažuje, jakými nástroji může soud excesivní smluvní úroky z prodlení zmírnit. Tyto nástroje následně rozděluje do dvou kategorií – nástrojů směřujících na obsah ujednání a nástrojů směřujících na kontrolu přiměřenosti výše nároku. Následně článek analyzuje možnost použití uvažovaných nástrojů na excesivní smluvní úroky z prodlení. Text za využití historické, zčásti zahraniční, ale především funkční komparace poukazuje na podobnost institutů smluvní pokuty (sjednané ve formě odpovídající úrokům z prodlení) a smluvního úroku z prodlení. Zatímco však nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta podléhá moderaci podle § 2051 OZ, u nepřiměřeně vysokého smluvního úroku z prodlení podobný nástroj absentuje. V textu je proto posléze podrobně argumentován závěr o hodnotovém rozporu spočívajícím v odlišném zacházení se smluvní pokutou sjednanou ve formě odpovídající úrokům z prodlení a smluvním úroku z prodlení, který může plnit téže funkce. Právě hodnotovým rozporem je tak v textu odůvodňován závěr o mezeře v zákoně, která vyžaduje analogickou aplikaci § 2051 OZ (či jeho teleologickou redukci). Závěrem článek kriticky rozebírá nedávnou judikaturu Nejvyššího soudu ve vztahu k excesivním smluvním úrokům z prodlení.